Zhořec

První zmínky o vsi se objevují roku 1367. Ve středověku náležel Švamberkům, od 17. století se stal součástí bezdružického panství. Ze vsi pocházel i vůdce vzbouřených sedláků z bezdružického panství, kteří byli v roce 1680 zmasakrováni na Ovčím vrchu. Na bojišti byla poté bezdružickou vrchností vystavěna kaple a později i pomník, který tuto tragédii dodnes připomíná. V roce 1838 tu stálo 27 usedlostí.

Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 osídlili Zhořec a vesnice prapotomci českých exulantů, kteří pro svoji českobratrskou víru odešli z Čech již na počátku 18. století do Slezska. Zde založili české lokality nazvané např. Velký a Malý Tábor. Na výzvu československké vlády adresovanou všem Čechům a Slovákům žijícím v cizině se vrátili do staré vlasti. V Polsku dobrovolně zanechali své usedlosti i jejich živý inventář. Dne 27. 12. 1945 dorazil do Bezdružic zvláštní vlak se 463 reemigranty, kteří dosídlili prázdné usedlosti v obcích a osadách Zhořec, Kohoutov, Pačín, Kamýk, Loučky, ale také v Hanově, Vrbici , Milkově a Lestkově.

Ve Zhořci byl zřízen místní národní výbor a hned poté ve škole modlitebna nazvaná Kazatelská stanice českobratrské církve evangelické, která byla pro nové obyvatele Zhořce a okolních vsí zpočátku zcela nezbytná. Po čase čeští exulanti z Polska splynuli s okolním dosídleným obyvatelstvem.