Bezdružice - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Historie

Pohled na BezdružiceMěsto Bezdružice (dříve Weseritz) jsou malé město s tisíci obyvateli a najdeme jej stranou rušných silničních tahů. Je obklopené krásnými lesy. Město leží přibližně 35 km severovýchodním směrem od města Tachov a severním směrem od lázeňského města Konstantinovy Lázně. Do Bezdružic vede železniční trať z obce Pňovany. Na návrší zvedajícím se nad městským náměstím najdeme pěkný barokní Bezdružický zámek, jenž byl v letech 2004 - 2011 zpřístupněný veřejnosti.

 

Historický vývoj

Založení města se zmiňuje k roku 1227, kdy ves Bezdružice patřila velmoži Kojatovi z Mostu. Dále se střídali majitelé, za zmínku stojí rytíř Bušek, který vlastnil panství v letech 1360-1379, a zřejmě patřil mezi předky pozdějších Harantů z Polžic a Bezdružic. Zřejmě v období pana rytíře Buška byl na čedičové skále nad vsí vystavěn malý kamenný hrad. Zakladatelem větve Kolovratů z Bezdružic byl Purkart z Kolovrat, který panství vlastnil od r. 1390. Tento rod držel panství až do r. 1542, kdy bylo prodáno rytíři Hanuši Elpognarovi z Dolního Šenfeldu. Za pozornost stojí, že v r. 1459 byly Bezdružice povýšeny na městečko s právem týdenního trhu, s právem pranýře a šibenice. Za Elpognarů docházelo k postupné germanizaci obyvatel a dosídlování území německými luterány, kteří kvůli své víře museli odejít ze Saska.
V r. 1569 přechází panství do majetku pánů ze Švamberka. V roce 1578 bylo Jindřichem ze Švamberka stvrzeno privilegium cechu kovářů a kolářů. V roce 1586 potvrdil Jindřich privilegia cechu ševcovského a koželužského a ve stejném roce se dostalo i na cech bednářů a kolářů.  Za posledního ze Švamberků, Jana Bedřicha, žilo na panství 1 043 poddaných. K panství náleželo 5 správních celků (hrad Švamberk s městečkem Lestkovem a 20 vesnicemi, hrad a městečko Bezdružice s 11  vesnicemi, tvrz Trpísty s 9 vesnicemi, hrad Gutštejn se 7 vesnicemi a hrad Třebel s 18 vesnicemi).
V průběhu 30tileté války (kol. r. 1646) byl bezdružický hrad i městečko vypáleny Švédy. Město bylo postiženo morovou epidemií. Snížil se výrazně počet obyvatel. Později krátce vlastnili panství Heissensteini. V roce 1712 získává Bezdružice knížecí rod Löwensteinů. V té době již na místě původního hradu stál starý a nový zámek. Pod zámkem stál pivovar a poplužní dvůr.
V r. 1714 byla v Bezdružicích uvedena do provozu manufaktura, na panství vznikla i sklárna. Tato manufaktura byla jedna z nejstarších textilních manufaktur v Čechách. Vyráběly se tu punčochy, vlněné látky a pytlovina. Provoz zpracovával většinou vlnu z panských ovčínů ale i dodávky od soukromníků.
 V r. 1730 zpustošil městečko velký požár. Na ochranu před dalšími požáry byl na náměstí postaven sloup se sochou sv. Floriána. Další požáry však následovaly.
2. polovina 19. století byla pro městečko příznivější. V roce 1850 se Bezdružice staly sídlem soudního okresu Bezdružice, který střídavě spadal pod politické okresy Planá nebo Teplá. V roce 1851 byla zřízena četnická stanice a pošta.
Rod Löwensteinů spravoval panství poměrně úspěšně až do pozemkové reformy v r. 1933, kdy byla značná část panství rozparcelována a řada dvorů odprodána jako zbytkové statky. V r. 1945 byla löwensteinská panství Bor s Bezdružicemi zabavena a jejich majitelé byli donuceni opustit Čechy.
Bezdružice byly původně pod čelivskou farou. Vlastní faru získaly Bezdružice až v r. 1867. První písemná zmínka o kostele Nanebevzetí Panny Marie je až v r. 1515, i když je možné, že se zde vyskytoval tzv. zámecký kostel či klášteřík. Současný kostel byl vybudován v r. 1710 – 11, zřejmě po zboření starého kostela, neboť ve zdi se nalézají historické kvádry. Stavební úpravy kostela byly provedeny v r 1838 v souvislosti s požárem města.
Významným dokladem vývoje je mapa stabilního katastru z r. 1839, dokladující vývojovou fázi zástavby. Zřejmě původně byl prostor náměstí větší a měl oválné náměstí mírně zúžené v severozápadní části situováním panského dvora, před nímž se rozkládala vodní nádrž nepravidelného tvaru. Na návsi byly dva kříže – jeden v pozici dnešního sv. Floriána, druhý na příčné ose ve směru průhledu na kostelní věž. Na jižní straně návsi byla uliční fronta plná, neodpojovala se zde žádná komunikace. Jihovýchodní nároží návsi bylo sevřenější – uzavřené domem na poz.č.67 (na stabilním katastru) – ten zde dnes chybí. V severozápadní části byl zmiňovaný panský hospodářský dvůr, vedle sevřená řada domů uzavírající náves na této straně, za nimi sad a druhý rybník. Návesní prostor byl tedy kompaktně uzavřen, obestavěn, jasně vymezen. Dominoval mu na západní straně kopec se zámkem posazeným na vrcholu. Na svahu byly sady a zřejmě zámecká zahrada s centrálním schodištěm.
Po obvodě návsi byly zděné domy. Za domy byly dvory, oddělené od sadů stodolou – tyto byly převážně dřevěné. Za stodolami byly zahrady a sady. Část dvorů měla ještě po obvodě hospodářské stavby, zděné, posazené na hranici dvora – takto byly ještě od sebe odděleny jednotlivé dvory. Domy na návsi byly průjezdné, stejně jako stodoly. Teprve za zahradami byla zemědělsky obhospodařovaná půda – zahrady usedlosti chránily, izolovaly.
Zřejmě až po výstavbě kostela kol. r. 1710 – 11 byl střed náměstí postupně zastavován, takže se původní náměstí opticky zmenšilo. Na náměstí byla vybudována v centrální poloze v r. 1842 radnice, jejíž kratší křídlo bylo využíváno jako fara. Naproti radnice východním směrem byla obecná škola. Západně s radnicí sousedily menší domy, které sem postupně byly přistavěny, až uzavřely prostor formou sevřené špalíčkovité zástavby. Vedle školy byla postavena reprezentativní budova záložny a spořitelny.
náměstí
Domy na náměstí jsou většinou klasicistní a novodobé, bohužel jen malá část je opravena. Domy byly za socializmu zbavené zdobných prvků, často jsou vložena nevhodná okna. Vlastní prostor náměstí byl ještě v r. 1912 uvolněný, zcela bez zeleně, s povrchem zadlážděným a mlatovým. náměstí
Velkého rozsahu dosáhly Bezdružice po napojení na železniční síť a to v roce 1901, kdy byla zprovozněna železniční lokálka Nový Dvůr (Pňovany) – Bezdružice (důležitá centra obchodu a průmyslu jsou propojena, tehdy byly dostavníky a kočáry nahrazeny vlakem železniční dráhy).  
 
Důležitou stavbou byl městský vodovod z roku 1909, sbírající své vody až u 10 km vzdálené Stěnské.
 
I. světovou válku přežilo městečko bez větší úhony. V průběhu 2. světové války byly Bezdružice přičleněny k říši. Konec II. světové války přinesl první americký džíp 4. května 1945. Poté došlo k násilnému odsunu německého obyvatelstva, které zde bylo usídleno plných 500 let a nastal devastační proces vyvolaný jednak drastickým snížením počtu obyvatel a jednak přetržením kontinuity vývoje a sounáležitosti obyvatel s místem – nové osídlení bylo provedeno umělým osídlováním obyvatelstva bez kořenů.
 

Bezdružice od roku 1945 k dnešku

V srpnu 1945 bylo osídlování Bezdružic a okolí v počátcích. Někteří dosídlenci byli v Bezdružicích dosud bez rodin a rozmýšleli se, zda v místě zůstanou, či nikoliv. Zemědělci z Humpolecka přišli na podzim a začali pracovat na usedlostech, kde ještě byli Němci.
Větší nárůst obyvatel zaznamenaly Bezdružice až v listopadu. Z místní správní komise (z členů Komunistické strany) byl vytvořen národní výbor. Posádka americké armády v obci setrvala do listopadu r. 1945 (na louce u Zaječího rybníka byl Američany zřízen zajatecký tábor pro německé vojáky, kteří byli zadrženi při útěku z fronty).
 

Jak se Bezdružice měnily

Po vysídlení německého obyvatelstva, které bylo ukončeno v roce 1946, nebyly některé domy znovu osídleny a byly zbourány. Nejvíce tím utrpělo náměstí, kde byly odstraněny domy stojící v prostoru západně od radnice. Dodnes je tato část náměstí od severu odkryta. Další domy zmizely ve vyústění Úterské ulice do náměstí, ale i jinde.
V roce v roce 1946 byl zrušen bezdružický soudní okres a od roku 1960 se Bezdružice stávají součástí okresu Tachov. Zde plní funkci střediskové obce, pod niž spadá 10 okolních osad. Ačkoliv vznikají drobné průmyslové provozy, živí značnou část zdejších obyvatel opět zemědělství.
V Bezdružicích bývalo šest hostinců. V dnešní budově městského úřadu bývala Hospodářská záložna a obecní úřad sídlil v radnici na náměstí, kde bylo i kino. Dosídlení Bezdružic bylo dovršeno v roce 1959, kdy byly všechny staré domy obydleny a pro další obyvatele bylo nutné postavit nové byty. Prvním novým domem se stala bytovka č. p. 223 na náměstí v místě původní demolované stavby.
Pro potřeby kulturního vyžití obyvatel Bezdružic i okolních obcí byl v letech 1958 – 1960 s vydatnou výpomocí občanů postaven jižně od náměstí moderní kulturní dům, který slouží svému účelu dodnes.
Další stavby občanské vybavenosti: byla zřízena samoobsluha potravin, různé provozovny tzv. Komunálních služeb Bezdružice, kde bylo zaměstnáno 33 pracovníků. Vedle prací opravárenských a instalatérských byla tu i půjčovna „koupacího náčiní a stanů“. Sběrna prádla zajišťovala vedle čištění i broušení „stolního nářadí“, sběr obuvi do opravy a prodej květin.
V roce 1963 Místní národní výbor pronajal první patro budovy radnice pro výrobní účely družstvu Mechana. Celý objekt byl pro výrobu využíván od r. 1965. Národní výbor tím přesídlil do budovy spořitelny, kde byla v přízemí zřízena obřadní síň.
Nejvýrazněji se pohled na Bezdružice změnil v r. 1970, kdy byly dokončeny první tři panelové bytovky. V r. 1975 byla postavena za vydatné pomoci občanů, nová samoobsluha potravin. Byly postaveny ještě tři domy na sídlišti. Na dvou vystavěných domech, které jsou v majetku města, byly provedeny rekonstrukce střech s půdními vestavbami celkem dvanácti nových bytů.
Vlivem státní podpory individuální bytové výstavbě se začaly v Bezdružicích stavět také rodinné domky. Nová vilová čtvrť vznikla východně od školy v místech, kde byl ve válečných letech zřízen pracovní zajatecký tábor. Několik nových domků bylo postaveno také na západní stráni pod zámkem v ulici U Tiskárny a V Podzámčí. 
Dne 10. 10. 2006 se obec Bezdružice v Plzeňském kraji stala městem.
 
 

Historické pohledy včetně obrázků Jiřího Šlitra - ZDE